Múzy v škole 2020

recenzovaný časopis založený na dlhoročnej tradícii vedeckej odbornosti pre hudobnú, výtvarnú, estetickú a etickú výchovu (ŠO 1.1.3 - umelecko-výchovné a výchovné predmety) garantovaný KHK PDF UMB

ISSN 1335-1605

Vyšlo nové číslo Múzy v škole 1-2 2019. Nájdete ho v sekcii Teória a prax - Didaktika hudby.


Redakcia

Redakčná rada:

prof. Belo Felix, PhD. – šéfredaktor

prof. PaedDr. Milan Pazúrik, CSc.

doc. PaedDr. Libor Fridman, PhD.
doc. PhDr. Ivana Ašenbrenerová, Ph.D. - ČR, UJEP

doc. dr. hab. Maciej Kołodziejski, prof. AH - Poľsko, Akademia H AG

doc. PhDr. Marta Valihorová, CSc.

prof. Mgr. Art. Irena Medňanská, PhD. † 2020
prof. PaedDr. Jaroslav Uhel, ArtD.
PaedDr. Renáta Pondelíková, PhD.

Doc. Mgr. Ján Kaliský, PhD.

 


Recenzná rada:

prof. Dr. Michal Nedělka, Ph.D. - ČR, Karlova univerzita, Praha
prof. zw. Grzegorz Rubin - Poľsko, Univerzia KW
doc. PaedDr. Daniel Šimčík, PhD. - PDF Prešovská univerzita
PhDr. Miroslav Valica, PhD. 
Mgr. Petra Fridrichová, PhD. - CEV a KEV
PaedDr. Ján Husár, PhD. - MPC BB
PaedDr. Jana Hudáková, PhD. - PdF PU

Mgr. Art. Tomáš Boroš., PhD., Art.D. - SR Bratislava

Slávka Kopčáková, doc., PhDr., PhD. - FF PU


Zodpovedný redaktor:

prof. Mgr. B. Felix, PhD.

Organizačný manažér:

doc. PaedDr. Libor Fridman, PhD.

Obálku navrhla:

Mgr. Mária Škvareková


Farebné struny Stanislavy Marákovej

 

Farebné struny - metodická príručka


Predplatné novinky...

 

Libor Fridman: Kapitoly didaktiky hudby. Banská Bystrica: Dali, 2020. ISBN 978-80-8141-240-0

Cena 20.-

Predplatné časopisu Múzy v škole na rok  je 8 eur.



PARTNERI



Múzy v škole 2020

Múzy v škole 1-2 2020

 

   

Múzy v škole 2019

 

Múzy v škole 2019

   

O hudbě v obchodech

Hana Váňová, doc. , PhD.

PDF UK Praha

Byly doby, kdy mi nakupování bylo radostí. Už není – spíš naopak. Z obchodů občas utíkám, a tak se ptám sama sebe:
Jak ovlivňuje produkovaná hudba v obchodě zákazníkovo chování?
       Do velké míry – v negativním i pozitivním slova smyslu, podle toho, o jakou hudbu a jakého zákazníka se jedná. Tak jako každý člověk je individualitou se specifickým viděním světa a specifickými hudebními orientacemi,  tak i znějící hudba je jedinečnou výpovědí s určitou funkcí a sdělností.  Ideální je, když si oba fenomény – člověk a hudba „padnou do noty“. Když např. milovníkovi vážné hudby lehce podbarvuje výběr knížky či svetru jeho oblíbený opus (pak samozřejmě stoupne v jeho očích i prodejna sama, neboť zde pracují lidé, kteří „znají skutečné hudební hodnoty“). Ale každému se nelze zavděčit a navíc to takto v praxi asi nevypadá? Obvykle nás mezi dveřmi srazí k zemi decibely a hudba jako taková je degradována na hluk, o výběru z neskonalé variability slohů, stylů, žánrů apod. ani nemluvě. Prostě rámusící  duc, duc. Myslím si, že řada lidí psychicky nevydrží a urychleně odchází, samozřejmě bez nákupu. Navíc s vědomím, že v již tak hektickém životě přibyl další stresující faktor. Všudypřítomný hudební hluk útočí na naši soustředěnost a vyrovnanost, obtěžuje nás a neurotizuje, brání nám v klidu komunikovat s prodavačem, soustředit se na výběr zboží apod. Není to úplně fér. Obyvatelé dnešních měst jsou již tak vystaveni velkému informačnímu přetížení, jejich psychika je zahlcována nezměrným množstvím podnětů a informací, a má-li je všechny zpracovat, znamená to velké duševní úsilí. Proč má být nákup u mnoha jedinců realizován s pocitem duševního vypětí? Dříve jsem chodila do prodejen relaxovat, ne prohlubovat mentální únavu.

Panuje názor, že hudba, kterou hrají v obchodních domech, kam chodí nakupovat všechny věkové skupiny, vliv na nakupující nemá. Lze ji ale využít u vybrané skupiny lidí nebo v určitých situacích?
      Naskýtá se otázka proč a pro koho tedy hudbu v supermarketech hrají? I když chápu, že spektrum zákazníků je zde široké jak z hlediska věku, tak i hudebních zájmů, při respektování rozmanitosti výběru hudebních žánrů a stylů lze průběžně oslovit alespoň část populace. Tento názor je podle mého mínění nešťastný, rovněž tak jako jev zvaný „background music“, tedy  „hudba v pozadí“. Není to jev zcela nový, již v minulosti byl využíván, ale ne zneužíván, protože k produkci hudby byli zapotřebí živí interpreti. Odjakživa však byla hudba vázána na specifická prostředí, která zaručovala vyniknutí jejích funkcí. Současný boom reprodukované hudby znamená v podstatě její degradaci. Hudba nás obklopuje téměř na každém kroku, zaplňuje jako zvuková kulisa (hudební clona) akustické prostředí. Tento nový civilizační jev má pozitivní i negativní dopady. Na jedné straně znamená velký krok vpřed v otázce socializace hudebního umění a cel­kového zkulturňování člověka, na druhé straně však zákonitě vede k fetišizaci tzv. spotřební hudby a k devastaci hudebních hodnot. Při využívání hudby v obchodech je patrný určitý rozpor. Hudba se stává pouhým prostředkem k ozvučení prostředí, přesto se však při  ignoraci všech jejích dalších hodnot očekává, že svými účinky ovlivní koupěchtivost zákazníka. Zákazníka – posluchače, jímž se chtě nechtě více či  méně stáváme. Tvrdit o hudbě, že nemá vliv na svého posluchače, znamená jít proti samotné podstatě hudby. Hudba je, jak známo, výrazem citů, myšlenek a postojů svých tvůrců. Tato sdělení vyjadřuje specifickými hudebními a textovými prostředky a je na posluchačích, zda tyto kontexty v hudbě vnímají, zda hudbě dovolí, aby ve vztahu k nim plnila nejen základní funkci estetickou, etickou a poznávací, ale i celou řadu funkcí dalších (relaxační, stimulační, zábavnou, utilitární apod.). Pravdou je, že určitých funkcí hudby, založených zejména na fyziologickém působení na člověka a excitačních účincích  se v podstatě zneužívá k manipulaci se zákazníky, zejména s mladými lidmi.  Tento reduktivní zásah do komplexnosti funkcí hudby znamená proměnu hudby jako umění v nástroj, který je používán k dosahování jiných, mimouměleckých cílů. U teenagerů se navíc zcela zjevně využívá principu závislosti, což je jeden z nejsložitějších vztahů člověka ke svému okolí. 
     Jinak se domnívám, že zaměřovat výběr hudby s ohledem na cílové skupiny zákazníků je novodobým druhem šikany. Kde je psáno, že obchod s oblečením pro mladé lidi nenavštíví babička s cílem koupit dárek své vnučce? Za naprosto adekvátní však považuji zacílený výběr specifické hudby, která má umocnit charakter prodávaného zboží (etnická hudba, milostné písně, dětské písničky apod.), ovšem v rozumné míře (poslouchám-li koledy již od listopadu, v době vánoční jsem na ně téměř alergická).
Jaký druh hudby zákazníky nejvíce stimuluje k aktivitě nebo naopak spíše uklidňuje?
      Nemluvme o žánrech ani o konkrétních skladbách, mluvme obecně. Účinky hudby na člověka v biologické rovině jsou dostatečně známy. Hudba, která odpovídá preferencím posluchače (tedy hudba posluchači příjemná, navíc pak přiměřeně dávkovaná) může zvyšovat hladinu přirozených opiátů (endorfinů) a způsobovat pozitivní somatické reakce. Naproti tomu hudba, jež je zákazníkovi nepříjemná z hlediska výběru i intenzity, často zrychluje krevní oběh, frekvenci dýchání, vyvolává pocení a nervozitu, netrpělivost a mnohdy i agresivitu při řešení nákupních situací. Situace je však daleko složitější. Při vnímání hudby nejde jenom o somatické dopady tohoto procesu, ale zejména o dopady psychické a sociální, projevující se v jednání a konání lidí. Každá hudební skladba je nositelem hudebního sdělení, které je zakódováno ve smysluplném uspořádání hudebně výrazových prostředků (melodie, rytmu, harmonie, tempa, dynamiky apod.). Je na posluchači, aby z díla vyposlouchal jeho emocionální a myšlenkový obsah, aby se ve svých pocitech přiblížil pocitům tvůrců, aby dovolil dílu působit na jeho psychiku a chování. Velkou roli zde hraje získaná posluchačská zkušenost, asociace s mimohudebními představami a s vlastními zážitky, ale také ve velké míře i jistá konvence, která způsobuje, že  určitý  hudební tvar vyvolává v posluchači přibližný okruh představ. Tak např. stoupající melodie vyjadřuje obvykle námahu, úsilí, životní energii, elán, napětí, oživení, výbuch citů, vzrušení, radost, optimismus apod. Naopak klesající melodie může v hudbě znázornit uvolnění, uklidnění, odstranění napětí, pokles energie, pesimismus, smutek apod. Typické rytmické obraty jednotlivých hudebních žánrů vyvolávají představy konkrétních životních situací, s nimiž je daná hudba spjata. Volné tempo, dlouhé rytmické hodnoty a málo členěný rytmus vyvolávají pocity klidu, úcty, vážnosti, zármutku, zklamání či bolesti, působí sentimentálně či něžně, naopak rychlé tempo, krátké rytmické hodnoty a bohaté členění základních počítacích dob mohou zprostředkovat kladné i záporné pocity vzrušení a nepokoje, ale také radosti ze života. A tak bychom mohli pokračovat. Důležité je, že hudba ve své komplexnosti působí v podstatě dvojím způsobem: povzbuzuje či uklidňuje. Z hudebně výrazových prostředků se jako dominantní jeví síla hudby a její tempo. Je-li obchodní prostředí včetně zvukové kulisy vnímáno zákazníkem jako příjemné, je velká pravděpodobnost, že se další nákupy uskuteční právě zde. Zahraniční empirické výzkumy poukazují na skutečnost, že při pomalé, příjemné hudbě se i nakupující po supermarketu pohybují pomaleji, rozvážněji, v klidu si vyberou více zboží. Excitační hudba všeho druhu může sice zákazníka burcovat z duševního útlumu, stimulovat ho k nákupní aktivitě, ale může mít též opačné účinky, jestliže narazí na menší ochotu nakupujícího preferovat právě tyto hudební podněty. Domnívám se, že dobře volená hudební kulisa by měla zvukově korigovat  pazvuky prodejního prostředí, vyvolávat příjemné pocity, ale pokud se zákazník přímo nesoustředí na její poslech, neměl by ji v podstatě registrovat.


Jak stáleznějící hudba ovlivňuje prodavače, kteří celé dny v tomto prostředí pracují?
      Skutečností je, že v  prodejnách s velkou hladinou hluku pracují převážně mladí lidé, kteří se i ve svém volném čase opájejí narkotikem hudebních decibelů na diskotékách, v klubech, na koncertech apod. Zdálo by se tedy, že jsou jako ryba ve vodě, spokojeni se svým pracovním prostředím. Na některých z nich je i fyzicky znát, že řvoucí hudbu opravdu vnímají (o to horší je s nimi komunikace při prodeji). Co se děje v jejich hlavě netuším, záleží to na jejich akustické senzitivitě, která je u každého individuální, a která dovolí hudbě ovládnout psychické struktury nebo vytvořit obranný krunýř. Osobně považuji práci prodavače v prodejně s velkou intenzitou reprodukované hudby za rizikové povolání, které se dříve či později projeví na jeho zdravotním  či psychickém stavu. Hudba zde přestává  být hudbou a stává se hlukem (akustická zátěž z reprodukované hudby na veřejných prostranstvích je nazývána akustickým smogem). Tito lidé si zřejmě nejsou vědomi toho, že dobrovolná konzumace hudebního hluku má vliv na práh slyšení (je známo, že např. před koncertem rockové kapely ucho slyší zvuky již od 10 dB, po koncertě vnímá zvuk až od 30dB). Trvalé přetížení sluchového orgánu často způsobuje pískání v uchu, zalehlé uši, ale i bolesti hlavy, vnitřní chvění, nervozitu, někdy i sluchové halucinace, přetrvávající šum či dokonce časem ztrátu sluchu. Intenzita reprodukované hudby však poškozuje nejenom sluchový analyzátor člověka, ale komplexně snižuje jeho pracovní, psychickou i fyzickou odolnost, podílí se na výskytu tzv. civilizačních chorob, zvyšuje pocity únavy, procento nemocnosti a v krajních případech i zkracuje délku lidského života. Možná neuškodí připomenout, že ve staré Číně dokonce popravovali odsouzence hlukem (odsouzený byl uvázán pod obrovský znějící zvon, jehož zvukové vlny mu zcela narušily krevní tlak, krevní oběh i dýchání a nakonec způsobily i jeho smrt).
Jak osobně reaguji na hudbu, jež hraje v obchodech?
      Je-li to hudba nevtíravá, reprodukovaná ve slabé dynamice, jež neatakuje mou psychiku a umožňuje mi v klidu nakoupit, pak respektuji snahu zaměstnanců prodejny vytvořit zákazníkům příjemné prostředí. Tato hudba mi nevadí, i když upřímně řečeno, spokojeně bych si nakoupila i bez ní. To je ale trochu moje profesionální deformace, jsem zvyklá hudbu vnímat a prožívat, tj. být s ní a v ní, ne vedle ní. Jestliže ale vycítím jakoukoliv agresi jak z hudby samotné, tak i z marketingových taktik prodejny, už s tím nebojuji. Prostě odcházím.